Láska kvete v každém věku. Pokud je člověk zamilovaný, chce být s milovanou osobou stále a chce, aby to cítil i ten druhý. Aby na sebe nezapomněli, dávají si talismany pro štěstí. 14. února je svatý Valentýn, novodobý patron zamilovaných.
Církev nemá jen jednoho svatého Valentýna. Nejznámější je ale kněz, co tajně, proti zákazu vrchnosti, oddával i budoucích vojáků. Byl za to popraven. Svobodní vojáci byli odvážnější, proto se před válkou nesměli oženit. Ženatí už mysleli i na svou manželku, proto tak odvážně nebojovali.
Dnes je všechno dost o byznysu. Obchody jsou zaplaveny čokoládky, červenými srdíčky na mnohé způsoby a plyšovými medvídky s anglickými vyznáními lásky. Po vánočním a před velikonočním nákupním obdobím se potřeboval aktivovat nákupní šílenství. Srdíčkové vyznání lásky přišli k nám z Ameriky. My, Slováci, si lásku spojujeme s 1. květnem, ale i celým jarním měsícem květen. Lásku bereme více než cit, který se nepotřebuje prezentovat růžovými hračkami, nebo srdíčkovými bonbony.
Každá generace vnímá vyznání lásky trochu jinak. Ve třicátých letech minulého století se milenecké páry rozcitlivěli při slovenských tangách Gejzy Dusíka (Tak nekonečně krásná je pro mě tvá láska, že když už tebe mám, smutek a žal více neznám ...). Můj otec na vojně v r. 1950 vyšívat a pro svou snoubenku lepil obrázky, dělal rámečky, dokonce uháčkoval i dečku. Byl u ženistů, což byla opravdu těžká vojenčina. Máma, což je už prababička, dosud ty věcičky opatruje, i když její milý byl jejím manželem několik desetiletí a už nežije.
Pohled nás starších na současných mladých a jejich lásku je trochu nedůvěřivý. Vše je nyní příliš rychlé a prilacné. Tomu nasvědčují i valentýnské levné dárky. Za pár drobných se koupí trochu růžovo-červené sentimentality. Když to nevyjde s lásku letos, koupí se nové kámošce o rok nový růžový macíček s červeným srdíčkem.
Na to, aby zamilovaní vydržely spolu, i když se rozplyne první okouzlení, potřebují lépe poznat nejen partnera, ale hlavně sebe.
Nezáviďme mladým ani jejich mládí, ani jejich lásku. Láska kvete v každém věku, když ji sami necháme rozkvést. Lásky není nikdy dost. Je potřebná v každé éře, každé generaci a každému člověku. Každý zamilovaný si myslí, že jeho láska i partnerský život přežije věky a přenese hory. My starší víme, že se to opravdu všem, z jakýchkoliv důvodů, nepodaří. Každý si svůj život musí zkusit na vlastní kůži a prožít si ho sám, v dobrém i zlém. Mladí mají proto více lásky, či lásek, protože ji chtějí. Každý potřebuje lásku a něhu, ale mnozí ji po dlouhodobém soužití a prosazování si svých požadavků postupně nechají vyblednout, nebo ji načisto zaženou od sebe.
Dopřejme mladým jejich současný svět. I ten se s postupem času změní. Ať se těší ze současného vztahu a přejme jim, ať jim opravdu vydrží. Možná současné slečny, když budou už vdovy a prababičky, se zasní při vzpomínce na tyto časy jejich mladé lásky při růžovém medvídkovi, který v náručí drží červené srdíčko s nápisem “I love you”.
Láska je jako válka. Všichni nepřežijí, ale ani všichni neumřou. Láska je pro každého. Láska je věčná, jen my lidé ještě nevíme zacházet s těmito křehkými energiemi. Co když právě to se naučit je smyslem existence člověka na zemi…
