Dodnes nám není zcela známo, kdy Tarot vznikl, ale první zmínky o sadách mystických číslovaných karet pocházejí z Indie a Dálného východu.
Podle jiných zdrojů přinesli Tarot do středověké Evropy kočující Cikáni přicházející z Dálného východu. Většina pramenů se však shoduje v tom, že se první balíčky tarotových karet v Evropě objevily začátkem 14. století, kdy vznikaly jako kombinace raných hracích karet používaných v Itálii a sady 22 listů Velké arkány, jejichž začátek zůstává dosud zahalen rouškou tajemství.
Balíček Tarotu se skládá ze 78 karet, z toho 22 karet Velké arkány a 56 karet Malé arkány. Uvedené názvy znamenají “velké tajemství” a “malé tajemství”.
I francouzský lingvista, kněz a okultista Antoine Court de Gebelin, žijící v 18. století, byl přesvědčen o mystickém významu Tarotu. Tvrdil, že 22 karet Velké arkány bylo původně knihou pocházející ze starověkého Egypta. Mohlo jít o pozůstatky Knihy Thovtovy (Thovt nebo Thoth = egyptský bůh slov a magie). Thoth je odvozenina egyptského slova Taru, což znamená “ptát se, hledat odpověď”. Gebelin vytvořil vlastní sadu 77 karet doplněných ještě kartou s vyobrazením Blázna, čímž se mu podařilo dosáhnout počet 78 karet.
Některé prameny naznačují původ slova tarot z hebrejštiny, jde o slovo tóra - označení židovského posvátného textu, ale podle jiných by mohlo jít io slovo rota (kolo).
Tarot již od samého počátku sloužil jako prostředek sebepoznání. Vzbuzoval ovšem i strach a nedůvěru, protože ho ve středověku církev pálila, protože byla zásadně proti pohanským obrázkem, které se na nich objevovaly. Dokonce i dnes se Tarot někdy považuje za “ďáblovu obrázkovou knihu”. Navzdory církevnímu odporu se karetní hry stávaly oblíbenými, ať už pro zábavu, hazard nebo věštění. Věštecký a ezoterický význam karet se ale dal již koncem 18. století jen velmi těžko prohlédnout.
Sada tarotových karet byla během stovek let své existence používána mnoha různými způsoby, i když je více než pravděpodobné, že původně byla určena pro karetní hru, která se ve Francii jmenuje tarot a v Itálii tarocco. Již staří Řekové říkali, že je třeba znát především sebe samých. Toto heslo bylo vytesáno i na vchodu do Apollónova chrámu v Delfách.
První karty byly ručně malované. Jeden z nejstarších balíčků, který je nám dnes znám, má název Visconti Sforza Tarocchi. Vznikl v polovině čtyřicátých let 15. století pro vévodu milánského. Bylo namalovaných několik tarotových sad, které jsou nyní uloženy v muzeích a soukromých sbírkách. Jedna z nich zůstala prakticky nedotčena a obsahuje standartních 78 karet, které jsou základem dnešních sad.
Mezi další velmi staré sady obsahující 40 očíslovaných karet a 22 karet Velké arkány patří balíček, jehož vlastníkem byl Francois Fibbi (italské kníže žijící v exilu), a dále balíček Mantegna vytvořen v r. 1470 - 1485. Tyto nádherné karty se velmi odlišují od sad, které používáme dnes, ale i od exemplářů uchovávaných v Britském muzeu. Mantegna se skládá z pěti barev po deseti listech, číslovaných od jedné do padesáti. Obrazy na kartách symbolizují celý vesmírný řád, od nejvyšších planetárních říší, přes umění a múzy, až k tradičním vyobrazením, které se podobají námětem v obvyklých tarotových sadách.
Další velmi známá sada nese název podle města Marseille. Objevila se na konci 15.století. Tento balíček patří dodnes mezi nejoblíbenější. Vyznačuje se také efektním výtvarným provedením. V 17. století se přestaly tarotové karty vyrábět v Itálii a začali se dovážet z Francie.
Při předpovídání budoucnosti jsou kromě astrologie a numerologie často používané i věštění z karet, věštění z ruky, případně i věštění z kávy.
